Press "Enter" to skip to content

NÁŠ PŘÍBĚH

Začátek

Příběh Jednoduché kuchařky začal v létě 2018, když naše dcera onemocněla mononukleosou. Ze začátku jsem se trochu polekal, ale po prostudování několika odborných článků zase uklidnil. Trocha klidu, malá dieta a za půl roku zase dobrý. Pak jsme u doktorky dostali pár doporučení ohledně diety. Nic moc to nebylo, jen velmi omezené konstatování nejíst tučné, smažené a to bylo tak nějak vše. Tady už mi začal někde vzadu hluboko v mozku hlodat malý červík pochybností, ale byl tak malý, že jsem ho vůbec nevnímal.

Větší strach jsem dostal až ve chvíli, když jsem procházel internet a hledal rady a tipy, vhodné potraviny a recepty z nich. Nestačil jsem se divit, že co stránka, to jiný názor. Všichni si dokonale protiřečí ve výběru vhodných a nevhodných potravin. Třeba česnek nebo paprika – jeden doporučuje v hojném množství, druhý zakazuje. Jak si mám sakra vybrat? Jsem lékař? Ne. Jsem dietolog? Ne. Nebo redukční specialista? Ani omylem. Jsem amatér a potřebuji poradit, protože chci nakrmit své dítě tím, co smí.

Tedy jsem jako další alternativu hledal v tištěných odborných knihách. Málem jsem při tom přišel o svůj zdravý flegmatismus, protože když dorazily dvě publikace k jaterní dietě, které se mi podařilo sehnat, nestačil jsem se divit. Hned první, kterou jsem vzal do ruky, mne zarazila obálkou. Na ní byl vyfocený talíř fazolí, kečup, cibule, česnek. Koukal jsem jako blázen a první blesková myšlenka byla, že jsem asi objednal něco jiného. Ale ne, název kuchařky – Kuchařka při onemocnění jater – byl správně.

Ale otevřel jsem ji. Chyba, chyba, chyba. Asi jsem poprvé v životě zjistil, co je to migréna. Celé knihy jsou vlastně od výpisu surovin až po postupy naprosto špatně. V receptech nejen, že jsou potraviny, které člověk s jaterní dietou vůbec nesmí, ale i úpravy jednotlivých jídel popisují smažení nebo restování na oleji. Po probrání se z mrákot bylo potřeba probrat, jak z toho ven.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Znovu na začátek

Co teď? Zpět na začátek. Nechtěl jsem to jen tak vzdát a vařit celý půl rok dceři 5 jídel dokola. Nezbylo nám, než začít úplně od začátku a tak jsem začal hledat dostupné informace, oslovovat specialisty v oboru a všechny poznatky postupně sepisoval. Nakonec se nám poštěstilo oslovit nutriční specialistku z Masarykovy nemocnice v Ústí nad Labem, se kterou jsme začali úzce spolupracovat – a po delší spolupráci nám i přislíbila odborně dohlížet na vznik této knihy.

Ze všeho nejdřív jsme museli přijít na to, jaké suroviny a postupy jsou pro jaterní dietu vhodné, které lze při zachování určitých pravidel v omezené míře použít a kterým se zdaleka vyhnout. Po dlouhém pátrání se nám podařilo získat téměř přesný seznam více jak 300 potravin, které jsou rozdělené na vhodné a nevhodné a ze kterého jsme s radostí mohli vycházet při sestavování jídel.

Cesta ze začátku byla velmi náročná, protože vymyslet recepty nejméně na půl roku, také aby chutnali celé rodině a moc často se neopakovali, nebylo vůbec jednoduché. Ale nakonec jsme dokázali naprosto překopat náš dosavadní jídelníček, vynechat veškeré nevhodné potraviny a našli jídla, které se dají vhodně připravit pro jaterní dietu. V zásadě jsme se vlastně naučili vařit úplně novou kuchyni.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Konec (nebo další začátek…?)

Tady jsem si uvědomil, jaké to musí být pro ostatní lidi, kteří jsou ztraceni úplně stejně jako my na začátku.

Proto jsme se knihu nakonec rozhodli nevydat fyzicky, ale elektronicky a zdarma. Založil jsem tento web a všechny informace, které jsme za celý rok nashromáždili, poskytnout všem.

A proč jsme se rozhodli knihu rozdávat zdarma? Je to jednoduché, i když tomuto rozhodnutí předcházelo mnoho času, ve kterém jsem se musel smířit se skutečností, že svou vlastní knihu nevydám (tedy alespoň fyzicky). Samotné rozhodnutí má dvě roviny a jsou svým způsobem pragmatické.

Když jsme začali přemýšlet o vydání této knihy, oslovil jsem několik nakladatelů, jestli by byl zájem o vydání, ale bohužel. Odpovědí jsme se od některých vůbec nedočkali a od ostatních v odmítavých odpovědí zase nedozvěděli proč. Odpověď je vlastně nasnadě, jaterní dieta není redukční, tedy není zrovna v módě, tedy proč by se nakladatel zajímal o vydání, když by byl výdělek nejistý… To je ale samozřejmě pochopitelné, každý z něčeho žít musí.

Tehdy jsme začali hledat cestu samovydáním. Ta se zdála nejjednodušší, ale má jedno veliké úskalí a to nám nakonec samo odpovědělo na otázku, proč knihu nevydávat fyzicky. Je sice jednoduché vydat knihu samonákladem a finanční zátěž ani není nijak extra vysoká. Ale otázka, jak naložit s tisícovým nákladem, kde jej skladovat a postupně prodávat, nebyla moc lehce zodpověditelná…

To a původní myšlenka, oslovit co nejvíce lidí, kteří potřebují správné informace pro boj s jaterním omezením, nám nakonec dalo celkovou odpověď. Protože již od začátku bylo naší myšlenkou pomoci lidem s jaterní dietou a pokusit se předat naše poznatky co nejvíce lidem.

Moderní média, oproti klasické knize, ji mohou dostat ke každému, kdo ji potřebuje.

Také ji můžeme postupně aktualizovat a rozšiřovat.

A to se mi na tom všem nakonec vlastně líbí úplně nejvíc.

Proto jsme vlastně možná zase na začátku, protože web a knihu se budeme snažit neustále rozvíjet.

~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~~

Část poslední, ale (aspoň pro mne) nejdůležitější

Děkuji hlavně své ženě Markétě. Zaprvé proto, že ji napadlo pustit se do vydání této knihy, i když to zařídila tak, abych si myslel, že to napadlo mě. Myslí si, že to nevím, ale já to vím a nechávám jí, aby si myslela, že to nevím…

Také proto, že se mnou strpěla celý ten proces od začátku do konce.

A také, že se musela na čas vzdát velkého kusu prostoru naší ložnice, kde jsem si zřídil fotokoutek. V jednom rohu velký, starý stůl a ve druhém natlačená postel (a že vůbec nebylo jednoduché obě věci natlačit vedle sebe, protože ta postel je obrovská – sám jsem ji vyrobil (fakt!)), všude kabely, dva stativy a pod stolem, na stole, pod postelí a všude možně spousta talířů, mističek a dalších věcí pro focení. Nehledě na to, že mám v ložnici ještě pověšené kolo…